duševní zdraví

10 tipů pro duševní zdraví při IBD: jak zvládat nejistotu a úzkost

Psycholožka Denisa Debrecká přináší 10 konkrétních tipů, jak při IBD zvládat nejistotu, úzkost a pocit viny, a připomíná, proč je důležité myslet na duševní i fyzické zdraví.

Jak si při IBD chránit duševní zdraví? Chronické střevní onemocnění, jako je Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida, ovlivňuje i psychiku: přináší nejistotu, strach z příznaků a pocit ztráty spontánnosti. Pomáhají konkrétní kroky: neobviňovat se za zhoršení, oddělit fakta od předpovědí úzkosti, plánovat tak, aby vás plán neomezoval, nečekat od sebe stejný výkon každý den, nestydět se za své potřeby a včas vyhledat psychologickou pomoc. Duševní a fyzické zdraví se při IBD ovlivňují navzájem, proto má smysl myslet na obojí.

Jako psycholožka se často setkávám s lidmi s Crohnovou chorobou či ulcerózní kolitidou, u kterých diagnóza ovlivnila nejen fyzické, ale i duševní zdraví. Navenek nemusí vždy ukazovat, kolik energie je to stojí. Uvnitř mohou neustále sledovat své tělo a přemýšlet, zda nový pocit znamená zhoršení, zda stihnou toaletu a zda si mohou dovolit někam jít, aniž by se něco zkomplikovalo. I obyčejné plány pak doprovází otázka „co když“. Člověk může zápasit s nejistotou, ztrátou spontánnosti, zklamáním ze zrušených plánů, studem mluvit o svých potřebách či pocitem viny, že musí přizpůsobovat život i život blízkých onemocnění.

10 tipů pro duševní zdraví při IBD

Dnes vám přinesu 10 konkrétních tipů a uvědomění, která vám mohou pomoci na vaší cestě:

1. Neberte každé zhoršení jako osobní selhání

Když se příznaky zhorší, mnoha klientům automaticky naskočí sebekritické myšlenky: „Měla jsem se víc snažit“ nebo „Zase jsem něco pokazila“. Zkuste si všimnout, jestli si nepřipisujete odpovědnost za něco, co nemáte úplně pod kontrolou. Zhoršení není důkaz, že jste selhali nebo se o sebe starali nesprávně. Místo obviňování se zkuste zeptat: „Co teď potřebuji udělat podle svého léčebného plánu?“ a „Jakou podporu potřebuji já?“

2. Rozlišujte mezi tím, co víte, a tím, co vám předpovídá úzkost

Když se objeví nový nebo známý příznak, mysl může okamžitě přeskočit k nejhoršímu scénáři. Zkuste si položit otázky: Co teď opravdu vím? Co si domýšlím? Jaký je můj další rozumný krok? Cílem není přesvědčovat se, že se nic neděje. Cílem je reagovat na fakta a svůj plán léčby, ne na katastrofickou předpověď naší mysli.

3. Mějte plán, který vám pomáhá žít, ne plán, který vás zavře doma

Vědět, kde jsou toalety, mít s sebou potřebné věci nebo si předem promyslet cestu může přinést úlevu. Plánování je užitečné, když vám umožní jít ven. Pokud se však seznam podmínek stále rozšiřuje a bez dokonalého zabezpečení nikam nejdete, může vás postupně omezovat. Zkuste si všimnout, jestli vám příprava otevírá dveře, nebo je zavírá.

4. Nečekejte od sebe stejný výkon každý den

Chronické onemocnění nefunguje podle pracovního kalendáře, který nám nastaví šéf či společnost. Některé dny zvládnete víc, jindy potřebujete zpomalit. Rozdělte si úkoly na nezbytné, odložitelné a takové, s nimiž vám může někdo pomoci. Odpočinek není odměna za to, že jste se předtím úplně vyčerpali. Je součástí udržitelného fungování.

5. Všímejte si, co vám úzkost bere

Možná jste přestali cestovat, scházet se s přáteli nebo mluvit o svých potřebách, abyste předešli nepříjemné situaci. Je pochopitelné, že se člověk chce chránit. Zároveň stojí za otázku: Kterému malému kousku života bych se chtěla postupně vrátit? Nemusí to být velká výzva. Někdy stačí kratší návštěva, procházka nebo setkání s člověkem, u kterého nemusíte nic předstírat.

6. Když se vám někdo vysmívá nebo vás odbyde, stud nepatří vám!

Lidé s IBD mi říkají, že když požádají o úpravu jídla, setkávají se s protáčením očí, otrávenými reakcemi nebo posměšky. Mnozí moji klienti zažili nepříjemné pohledy kamarádů či personálu v restauracích, když vysvětlili, že potřebují jídlo upravit. Taková reakce umí člověka zahanbit, ale vaše zdravotní potřeba není rozmar ani důvod k omlouvání. IBD může být navenek neviditelné, ale vaše potřeby jsou skutečné.

Nemusíte se obhajovat ani mluvit o diagnóze, aby s vámi někdo jednal slušně. Můžete říct: „Potřebuji, aby bylo jídlo připravené bez ___. Je to pro mě důležité ze zdravotních důvodů. Můžete mi, prosím, říct, jestli to jde?“ Pokud někdo reaguje neuctivě, klidně dodejte: „Můj požadavek se týká zdraví. Prosím, komunikujte se mnou s respektem.“ Pokud úpravu nedokážou zajistit, můžete se zeptat na jinou možnost nebo se obrátit na jinou osobu.

Nemáte se za co stydět a nemusíte se omlouvat za to, že chráníte své zdraví. Pokud někdo na vaši potřebu reaguje posměšně nebo pohrdavě, odpovědnost za tuto reakci nese on, ne vy. Blízkým můžete říct, jakou podporu od nich potřebujete: aby vás podpořili, pomohli najít vhodné jídlo nebo vás jednoduše vyslechli bez rad.

7. Dopřejte si prostor pro život i mimo diagnózu

IBD si může vyžádat hodně pozornosti, ale nejste jen pacienti. Chraňte si věci, které vás spojují s tím, kdo jste: práci, tvoření, humor, přátelství, pohyb nebo obyčejný večer u seriálu. Nemusejí být produktivní ani „zdravé“. Jejich smyslem je připomínat vám, že váš život je širší než seznam příznaků a termínů.

8. Zachyťte úzkostnou předpověď a ověřte ji

Pokud se objeví náročná obava, pomáhá zapsat si odpovědi na tyto tři otázky: Co mi teď říká úzkost? Jaká fakta tuto předpověď podporují a co jí odporuje? Co bych řekla blízkému člověku ve stejné situaci? Například myšlenku „Pokud budu muset odejít od stolu a jít na toaletu, všichni si toho všimnou a bude to katastrofa“ můžete vyvážit realističtější větou: „Možná budu muset odejít a bude to nepříjemné, ale mohu se rozhodnout podle svého zdravotního plánu. Většina lidí se bude věnovat svému jídlu. Odejít od stolu či jít na toaletu není ostuda, a pokud se z toho bude někdo vysmívat, je dětinský či neslušný on.“ Nejde o to přesvědčovat se, že se nic nestane. Jde o to oddělit pravděpodobnost od nejhoršího scénáře a vybrat si další užitečný krok.

9. Požádejte o psychologickou pomoc co nejdřív

Nemusíte čekat, až úzkost nebo smutek úplně ovládnou váš den. Psychoterapie může pomoci zvládat obavy z příznaků, vyhýbání se situacím, změny ve vztazích, únavu i pocit ztráty kontroly. U chronického onemocnění může být užitečný odborník, který rozumí tomu, že psychická pohoda a tělesné zdraví se navzájem ovlivňují. Správnému odborníkovi nebudou vaše psychické potíže spojené s chronickým onemocněním připadat jako problém, který je příliš „malý“ na řešení.

Další tipy na každodenní péči o psychiku najdete také v článku 7 tipů, jak pečovat o své duševní zdraví.

10. Buďte na sebe tak féroví, jako jste na druhé

Kdyby vám blízký člověk řekl, že dnes nemá sílu, pravděpodobně byste mu neodpověděli: „Měl bys víc makat.“ Zkuste stejnou férovost dopřát i sobě. Nemusíte být neustále pozitivní, vděční ani odolní. Někdy je úspěchem dne to, že jste si řekli o pomoc, odpočinuli si nebo udělali jednu věc, která vám dávala smysl.

Nezapomínejme na fyzické zdraví a vědu

Při IBD se duševní a fyzické zdraví ovlivňují navzájem. Důvěru a pocit, že se můžeme cítit lépe, nám může přinést i spolupráce s odborníky, kterým věříme. Nemusíme zkoušet zázračné diety a neověřené postupy, které často vedou spíše k dalším omezením, frustraci a beznaději. Mnohem víc smyslu dává opírat se o vědu: při léčbě, stravě i výběru doplňků, které mají za sebou výzkum, jako jsou například probiotika Symprove. O životě s Crohnovou chorobou a o tom, jak ji vnímá mladý člověk, si můžete přečíst v článku Crohnova choroba v mladém věku: únava, stres, strach a život podle střev.

Mohou probiotika ovlivnit psychiku při IBD?

Zajímavý je také výzkum možného vlivu probiotik na psychiku u IBD. V randomizované studii, která zkoumala konkrétní probiotickou směs u lidí s ulcerózní kolitidou, se po jejím přidání ke standardní léčbě zlepšila úzkost u 65 % účastníků, ve srovnání s 35 % v kontrolní skupině. Je to povzbudivý výsledek a další důvod, proč při IBD vnímat člověka jako celek. Souvislost mezi střevy a náladou popisujeme také v článku Proč je střevní mikrobiom náš druhý mozek?

Závěrem

Na závěr vám chci říct, že psychické potíže spojené s IBD jsou skutečné. Žít s chronickým onemocněním, nejistotou a neustálým přizpůsobováním se může být náročné. Vyhledat pomoc není rozmar ani přehnaná reakce. Pokud vás některé dny onemocnění srazí i po psychické stránce, neznamená to, že jste slabí nebo nedostateční. Znamená to, že procházíte něčím těžkým. Zasloužíte si podporu i tehdy, když zrovna nemáte sílu zvládat všechno tak, jak byste chtěli.

Text připravila MSc. Denisa Debrecká, psycholožka a autorka projektu Moderná psychológia.

Zdroje

FAQs

Ano. Diagnóza může ovlivnit nejen fyzické, ale i duševní zdraví. Lidé s Crohnovou chorobou či ulcerózní kolitidou mohou zápasit s nejistotou, ztrátou spontánnosti, studem i pocitem viny.

Ne. Zhoršení není důkaz, že jste selhali nebo se o sebe starali nesprávně. Místo obviňování se zkuste zjistit, co teď potřebujete udělat podle svého léčebného plánu.

Co nejdříve. Nemusíte čekat, až úzkost nebo smutek úplně ovládnou váš den. Psychoterapie může pomoci zvládat obavy z příznaků, vyhýbání se situacím, změny ve vztazích, únavu i pocit ztráty kontroly.

Nemusíte se obhajovat ani mluvit o diagnóze. Můžete klidně říct, že se váš požadavek týká zdraví, a požádat o respekt. Odpovědnost za neuctivou reakci nese ten, kdo se tak chová, ne vy.

V randomizované studii s lidmi s ulcerózní kolitidou se po přidání konkrétní probiotické směsi ke standardní léčbě zlepšila úzkost u 65 % účastníků ve srovnání s 35 % v kontrolní skupině.