Syndrom dráždivého střeva (IBS), rovněž znám jako zánětlivé onemocnění střeva (IBD), je onemocnění, které neumíme úplně vyléčit. Léčíme příznaky onemocnění a snažíme se navodit a udržet stavy remise, a to úpravou životosprávy a správnou dietou, vyhýbáním se spouštěčům onemocnění (zejména stresu) a pomocí léků – farmakoterapií. Perspektivní se také ukazují být některé probiotické přípravky.
Při IBS není důležité jen to, co jíme nebo nejíme, ale i to, jak jíme. Podle doporučení by pacienti s IBS měli dodržovat několik základních pravidel:
V terapii IBS se uplatňuje léčba zaměřená na potlačení příznaků, které mohou být u každého pacienta různé (někdo má spíše průjem, někdo spíše zácpu). Cílem je tedy dosažení normální konzistence stolice, odstranění nepříjemných bolestí břicha spojených s narušenými pohyby ve střevě, a zlepšení celkové kvality pacientova života. Ačkoliv jsou tato léčiva většinou dostupná v lékárně bez předpisu, doporučujeme se nejprve poradit s lékařem, který potvrdí diagnózu a určí léčbu. Též se můžete poradit s lékárníkem o správném dávkování a případných nežádoucích účincích těchto léků.
Vláknina je často doporučována pacientům trpícím zácpou. Funguje tak, že ve střevech nabobtná, nafoukne se, a pozitivně tak ovlivní střeva z hlediska pohybů potřebným pro vyprázdnění. Vlákninu můžete získat konzumací potravin s vysokým obsahem vlákniny (např. celozrnné potraviny, zelenina) anebo vlákninovými doplňky, např. psyllium. Nadměrná konzumace vlákniny však může způsobit potíže, k nimž patří nadýmání, plynatost a bolest břicha, proto není vhodná pro každého pacienta s IBS.
Laxativa jsou léky proti zácpě, které podobně jako vláknina podporují formování stolice a její přesun ve střevech. Nejčastěji se používají tzv. osmotická laxativa, která zvyšují vylučování vody do střev, čímž změkčují stolici, a umožňují tak její rychlejší přesun. Kvůli riziku dehydratace byste při jejich užívání měli pít hodně vody. Typickým příkladem osmotických laxativ je laktulóza anebo makrogol. Dalším typem laxativ jsou stimulační laxativa, která přímo stimulují svalovinu střev k pohybu. Tato léčiva se podávají pouze v akutních stavech, jejich dlouhodobé užívání provází mnoho nežádoucích účinků, jako je nevolnost, zvracení, křeče v břichu, krev ve stolici, a dokonce u nich vzniká i určitá forma závislosti. Mezi běžně dostupná stimulační laxativa patří např. bisakodyl nebo čaj z listů rostliny Cassia senna.
Takzvaná antidiaroika, tedy léčiva proti průjmu, mohou být účinná u pacientů s IBS, u nichž dominuje průjem. Při IBS se nejčastěji používá loperamid, který zabraňuje kontrakci střevní svaloviny, a oddaluje tak vyprazdňování. Mezi časté nežádoucí účinky tohoto léku však patří plynatost a zácpa, které jsou velmi nežádoucí právě u pacientů s IBS.
V předešlém článku jsme zmiňovali, jak mohou střevní bakterie ovlivňovat průběh onemocnění. Složení střevní mikrobioty může být narušené a narušené mohou být i trávicí procesy, na nichž se tyto organizmy podílejí. Z tohoto důvodu se probiotika stala předmětem výzkumu jakožto potenciální léčiva na IBS. Existuje velké množství vědeckých studií potvrzujících jejich příznivý účinek na projevy onemocnění. Mohou se na tom podílet tyto jejich schopnosti:
Tyto vlastnosti by tak mohly pomoci zmírnit projevy IBS, např. zácpu, průjem, nafukování, plynatost a bolest břicha. V této oblasti je však nutné provést ještě mnoho dalších výzkumů.
Důležité je uvědomit si, že každé probiotikum je jiné, a proto se liší i jejich účinky. Rovněž se liší i charakter onemocnění u pacientů, proto může jedno probiotikum někomu pomoct a někomu téměř vůbec. Z tohoto důvodu je třeba vyzkoušet vícero probiotických přípravků a najít si ten, který Vám pomáhá nejlépe. Důležité je také jejich pravidelné užívání, které by mělo trvat alespoň čtyři týdny.